Švec a čert
Úsměvná pohádková komedie o neuváženém ševci Matyášovi. V jedné poklidné vísce Dolní přespolní žil švec Matyáš, jeho žena Hanička a jejich 3 děti. Bývalo jim v chaloupce dobře, zakázky se jen hrnuly, zvláště když se po vsi rozneslo, že si botky na svatbu dcery Magdalénky místní sedlák Novák nechal u Matyáše zhotovit. Však se to chystala veselka jak má být. Jakpak by ne, Novák byl sice stará držgrešle a koukal kde by koho okrad, ale jak se jednalo o Magdalénku, tu byl jak oukropeček a skákal, jak si přála. I stalo se, že jednu dlouhou zimu přišla na ves bída a hlad. Bylo po náladě. I v chaloupce u ševce Matyáše nebylo veselo jako dřív. Peníze nebyly, však ani Novák botky nezaplatil, Matyáš více na dluh dělat nemohl. Děti stále více zlobily a byly roztěkané. Jednoho odpoledne stalo se, že švec Matyáš ve velkém vzteku zavolal na děti čerta. No a jak se jedná o takového hazdrubala hazdrubalského, byl tu nato šup. Jmenoval se Dramostejl a hned spustil, že si jde pro děti a jak se bude v peklu pěkně mít, když přinese takovýhle mladý dušičky…. Ševcem i ševcovou jímala nad tou představou hrůza. Naštěstí byl švec rozumu velmi bystrého a nebývale mazaného. A tak začal s Dramostejlem smlouvat, že místo dětí půjde raději on sám do pekla. Pravda, Dramostejlovi se to zprvu moc nelíbilo, ale nakonec si přeci jen plácli. A ještě jedno poslední přání Matyáš měl. Prosil Dramostejla, aby mu naplnil holínku plnou zlaťáků, to prý proto, aby se rodina neměla zle až jí opustí. Dramostejl souhlasil. Matyáš mu ještě navrhnul, že prý aby to neměl tak složité, že mu tu holínku postaví rovnou na komín, beztak by jím stejně do světnice přiletěl. A tak Dramostejl vyrazil do pekla pro pytlík zlaťáků. Jak tak sype zlaťáky do holínky, diví se a kouká, že holínka je stále prázdná. I nezbylo mu jinak, než se do pekla vrátit pro další, tentokrát větší pytel zlaťáků. Vysypal i ten druhý a holínka stále prázdná, divil se divil, ale musel do pekla pro další. Když sypal třetí pytel objevil se u chalupy pantáta Novák, jak viděl, že čert sype ševcům zlaťáky přímo do chalupy začalo se mu v hlavě rejdit, jak to udělat aby z toho také něco měl. Zmatený čert se trmácel celé odpoledne, celý večer i celou noc a stále nosil pytle zlaťáků a sypal a sypal. Najednou zakokrhal kohout. No, a když zakokrhá kohout, má čert utrum. Musí všeho nechat a utíkat do pekla. Co nedodělá musí nechat tak. A když do kohoutího kokrhání nesplnil, co slíbil, prohrál. Kdyby tak viděl, co se dělo v chaloupce, když naposled zavrtěl ocasem a zmizel nadobro v pekle. Co tu bylo zase smíchu! A jestli pak víte, proč čert tu holínku nemohl zlaťáky dosypat? A proč se všichni tolik smáli? Mistr Matyáš totiž postavil na komín holínku sice zánovní, leč bez podrážky. A tak se zlaťáky sypaly do komína, komínem do pece a z pece rovnou na podlahu! Když tak všichni vesele poskakovali kolem toho kopce zlaťáků vešel do chalupy Novák. A žadonil a prosil Matyáše aby se ustrnul, když je prý ve vsi taková bída. Jenže Matyáš si ještě dobře pamatoval, že mu botky ani nezaplatil a ještě by od něj další chtěl. Už už to vypadalo, že Matyáš zavolá Dramostejla znovu, tentokrát na Nováka, když v tom okamžiku vběhla do chaloupky Magdalénka a celou situaci urovnala. No a tak to, jak to v pohádkách bývá, všechno dobře dopadlo. Z chaloupky nadobro utekla bída a na kamnech zas rachotily plné hrnce.
